Vsetínské vrchy ve východním Valašsku vábí vyhořelé velkoměstské veterány vyrazit ven. Venca, vyčerpaný vsetínský velkopodnikatel, vnuknul vizi vysvobozujícího vykračování Vsetínskými vrchy. Vytěsnit vkrádající výčitky, velkolepé večírky, všudypřítomné výdaje, varovné výzvy věřitelů. Vychutnat víkendové volno. Vlastně vyrazil vygumovat vědomí.

Vidina vandru vznikla ve vířivce. Ve Vencovi vše vybublalo ven.

Vířivkou vymáčený vzal vpodvečer vojenský vak. Vložil věnec vuřtů, vypečenou veku, Vermut včetně vývrtky. Vše vhodné vysněnému výletování. Vskrytu večera vyrazil vstříc Vsetínským vrchům.

Večer vystoupal vysoko. Vychutnával vábivé večerní výhledy. Vtom Vencu vyděsil výstřel. Vyšel vpravo, ve vzrostlé vegetaci. Venca, ve vteřině vmáčknutý ve vřesovišti, vyděšeně vyhlíží vznik výstřelu. „Vendeta věřitelů?“   

Vyjukaně vidouc westernovou vesnici včetně wigvamů, vědomě vyčkává.         

Vprostřed vesnice vchází vašnosta vlečící vinšestrovku. Vlasatí vagabundi vyjí.

„Vida!“ významný výtvarník vytváří vylepšenou videokamerou vlastní verzi velkofilmu „Vinetů – varovný výstřel“

Výjimečně vyfoceného velkopodnikatele Vencu vnímavý výtvarník vlastnoručně vyretušuje.

„Veni, vidi, vici!“ Vymazaný Venca volí vale velkopodnikání. Ve Venezuele vyzkouší výsměch věřitelům.