Horu Hradišťany halí hádanky. Hodnověrně hlásaná hypotéza halštatské hierarchie hýbe historií. Hustý habrový háj halí hřeben hory. Hroutící hradby hlídají humna. Horu hodláme horolézti.

„Helemese!“ hnijící habr halí houbičky. Houbičky hladově hltáme hrstmi.

„Hahaha!“ hurónsky hihňajíc hlásáme: „Hopsa hejsa! Holdujeme halucinogenům!“

„Hrome!“ hypnotizovaně hledíme hordu hrozivých Hunů, hořících hysterií hroutit Hradišťany. Hradby hájí houževnatí hromotluci. Hovorovou hatmatilkou hrozí hrabivým Hotentótům.  Horlivě hází hrsti horniny, hliněné hroudy, hnědá hovna. Hotentóti hněvivě hudrají. Hákují hřeben hradeb. „Hrůza!“ Hroutícími hradbami hrnoucí Hotentóti hodlají hanobit hejtmanův harém. „Hosana!“ Hrázděný hampejz hájí houževnatá herdekbaba. Hrozící holí, hyzdí helmy Hotentótů. Houfy harašících halamů hladících hematomy hořekují. Hystericky hopsajíc, hanebně harcují houštím. „Hajdy, hajdy!“ hulákají heroičtí Hradišťané.  „Haló!!!“ hlásič hovorů hromově hubuje hnípající hajdaláky. „Helemese!“ hřešíc houbičkami holohlávkami, hezkou hodinu hajáme. „Hašiš hadr!“ Hudrujíc, hloubavě hodnotíme hodnověrnou halucinaci: „Hrozná hovadina!“ Hýčkaní hltáním hřejivého hubolepu hledíme hromadně hore.  

„Hrome!“ Hradišťanským hvozdem hyperaktivně hopsá hibernovaná herdekbaba hrozící hrůzostrašnou haluzí.