Kdokoliv komentuje konkrétní klady křepenického kumštýře, každopádně kyne ke Karlovi, který kulantně klopí kukadla.

Kolektiv Kovothermu, kde Karel kvalifikovaně konstruuje kotle, kutila kolikrát kamarádsky kibicuje. Kladně kádrovaný kabrňák kvituje komplimenty, kterak krásně klepe kladivem, kouzelně krouží karboflexkou, kultivovaně kroutí klíčem.

„Kdo Karla každodenně konejší?“ Každopádně krasotinka Kamila, která kolosální kapacitě Kovothermu kouzelně kupí kynuté knedlíky ke křehké krkovici kryté kysanou kapustou. Konzumující Karel kvituje každodenní kulinářské kreace kvalitní kuchařky. Kousající klapačky krásně klapají. Kladně kýve kluzkou kebulí, kterou kryje kulatá kšiltovka, kolikrát krátký kulich. Když konečně kýženě kouří, koketně kroutí křovinatým knírem.

Každonedělně, kapánek klimbající, kádruje kolorovanou kisnu, kam kouká, kterak komentátorem kritizovaní krasojezdci korigují kvaltem kroužící káry.

Kdykoliv kvílí kapela Kabát, křepčí. Když kvičí Keks, komisně kapituluje.

Klábosící kumpáni, kolikrát kamarádsky kritizují Karlova krátkosrstého kick-boxera, korzujícího kolem krčmy, kterak kropí kolemjdoucí krůpějemi kapajícími kolem koutků.

Kolektivně kvitujíc Karlovy „kulatiny“ křičíme:

„Karlíku, Karlíku … klaníme kebuli ke korunovanému králi komiků!“