Slavení svátků si samozřejmě spojuji se slastnou siestou. Spořádaně strojený smrček se skví spoustou svítících svíček. Se sentimentem si spustím skvostnou symfonickou serenádu.

Smráká se. Shůry se snáší sníh. Se sklenkou svařáku si schválně sedám stranou slavnostního stolu. Sběračka salátu, smažená sladkovodní specialitka, slepovaná skořicová srdíčka, studená sedmička Sektu, standardně sečkají slibného spořádání.

Skrze studené sklo společenského salonku sleduji scenerii sněhem sypaného sídliště. 

Svátky si spojuji se Santou, sedlajícím severské soby, smýkající saně skýtající spousty serepetiček sesílaných skotačícím skrčkům. Snivě sleduji skrze sklo smysluplný sváteční soulad.

„Sakra, Santa se snad spletl!“ Shůry seslaný stařec se sněhobílým strništěm skočil sem. Sklo se se strašným svistem sype. Santa solidním saltem smete stojánek se stromečkem, společně se sbírkou suchomilných sukulentů. Současně strategickým skokem stoprocentně sklidí stůl. Snadným skopnutím sundá stylizovaně stojící sošky svatých. „Stačila sekunda!“ Sváteční siesta skončila. Srdceryvně sténám.

Santa se sbírá spoza sešrotovaného stolu. Symbolicky si setřepává střepy.

„Skutečný Santa?“ Se snad scvoknu. Se sebezapřením sleduji santaklausovskou siluetu souseda spoluvlastnícího spodní sekci sídlištní stavby. Slaněním střechy se snažil svému synkovi se starší sestrou splnit sen: „Sledování Santy spouštějícího se se shora“.

„Strašné!“ Svéhlavý stratég sebeobrany, sympatizant speciálních složek S.A.S. si sakramentsky spletl sektor. Smolně spadl sem.

Souseda se skřípající sanicí stimuluji stopkou slivovice. Systematické sbratřování sousedů skoncovala strachující se sousedka.

Sťatého Santu snášíme se sousedkou se schodů.

Sousedovi sourozenci se sarkasticky smějí.

Sedmadvacátého snad seženu sklenáře.