Spolu se svojí spolubydlící smýšlíme svátky slavit se stromečkem samostatně skoleným skautskou sekyrkou.

Spoustu skvělých smrčků skýtá svažující se strž. Se soumrakem si spiklenecky srkneme sladkého svařáku, sbalíme síťovku se sekyrkou, sebereme svítilnu. Se silnice scházíme skulinou skrze spleť stromů. Sýček strašidelně syká. Setmělo se. 

„Sláva!“ skrze světlo svítilny spokojeně sledujeme schovaný souměrný smrček. Setřepeme sníh, svorně se skloníme stromek skácet. Souběžně se sekáním sekyrky slyšíme systematické sípání. „Scvoknul se snad sýček ?“

„Sakra!“ skoro stokilová slintající svině skrytá stromem sveřepě sleduje svědomité snažení skrčenců. Se strachem sklapneme sanice. Sekyrku složíme servilně stranou. Snažíme se sublimovat. Svěrače svalů selhávají.

Stačila sekunda. Svině se strašlivým skučením skáče se svahu. Spolu se sviní se se strání spouští snad stovky starších selat.

Sdružení střelců, snažících se sezónně snižovat stavy sužujících sviní, samozřejmě selhalo. Smrtelná smyčka se stahuje.

Snažíme se spasit sprintem serpentinami skrze skaliska. Svlačce sdírají stehna.

Samovolně se stáváme součástí skučícího stáda. „Sodoma!“

„Sláva!“ spasení skýtá skrovné stavení sousedů.

Sípající svině se smutně seskupí. Svorně se složí spát, smířlivě sledujíce skrze soumrak sváteční siestu.

Spokojíme se se stromkem syntetickým.