Spekuluji si splnit sentimentální sen. Se svojí spolubydlící sjet Sázavu. Se sedmičkou Savignonu spolubydlící sen skousne.

Srpnová sobota. Sklolaminátové skořápky sjednané společností Samba spouštíme sázavským svahem. Se spolujezdkyní sedláme svěřenou sportovní slalomku. Splujeme střední sektor Sázavy. Slastně soulodíme. „Sakra!“ slastné splývání stopne syčící splav.

Symetrické stěny stavidlové stavby svírají stěží sjízdný spádový stupeň se sklopeným segmentovým stavidlem. Shora stavidlové stavby sleduje shromážděná senzacechtivá smečka snažení spolujezdců směrovat Sambu správně středem splavu.  

Symbolicky sonduji sjízdnost. Stoupám si. Slibovaná stabilita Samby se stává snem. Strašně sebou smýká. Schoulená spolujezdkyně, svírající sedmičku samohonky, se stěží soustředí.

Stepující sebranka, slibující si senzaci, silně skanduje. Schválně směruje Sambu skrze stavidlové stěny. Se strachem sleduji stříkající skluz. Sebedůvěra se stornovala.

Spílám sténající spolujezdkyni. Sinající squaw se snad silnou samohonkou sjela sama.

Sprostě spílám schylující se situaci.

„Sjet splav sám? … sebevražda! Společně? … scifi, slučitelné se smrtí!“

Smyčka se stahuje. Samba střemhlav strefuje střed skluzu. Stoje, stěží srovnávajíc stabilitu, smetu shora stavidlové stavby střečkujícího seladona, subtilní slečnu se slintajícím shiba-inu, spílající skupinku seniorů spolu se spoustou skřehotajících spratků.

Sražená skupinka, snažíce se spasit, strká samovolně Sambu středem. Senzační splutí se stává skutečností. Společnými silami suverénně splujeme spoustu splavů. 

„Sláva!“ spokojeně sleduji srocování samaritánů svrchu splavu Samopše.