Původní divadelní hra sehraná ochotníky na vrcholu hory Říp v památný den 23.5. 2015 ku příležitosti 1.510 letého výročí výstupu Praotce Čecha a jeho družiny.

 

„Čechy krásné, Čechy jsme !“

  (l.p. : 23. mája 2015)

 

Divadelní hra o 4 dějství pro dvacet ochotníků a sbor

Scéna : plácek před rotundou sv. Jiří  na vrcholu hory Říp,

kam po pochodu trvajícím bezmála sto dní dorazila zcela znavená družina Slovanů, aby se v této zemi  pokusila zasadit kořeny slovanství, svébytnosti českého národa ….                         

Osoby : Praotec Čech a jeho šest bratrů (Lech, Měch, Chmel, Sliven, Pivoj a Vinoš)

Jejich ženy – Rákoska, Medovinka, Kvasinka  

Potomci – Krok ještě holobrádek a jeho dcery : Libuše, Kazi a Teta;  

Náhodní kolemjdoucí - věštkyně Sybyla, hostinský Bohdan, kovář Kmet, náhodní chodci

Družina praotce Čecha sborem

21. 5. na vrcholu hory Říp : “Češi, tož sa nebojmež  a pišmež nové dějiny,

                                              nebo tie staréž uveďme na pravuou mieru “ (Kosmas 1115 n.l.)

 

 

I. dějství        Družina dorazila na Říp – rozprava praotců

Praotec : Tož družina má verná, gdě minca moja berná. By zaň v temto koncu světa, napojili kmeta. Tu konec cesty bedný, som vela, vela smedný.  (rozhazuje rukama)

Lech : Oj brate ty moj starký,  tu ně pivo a párky. Jak v našej rodnej vlasti, gdě chleba sádlom mastí. Tu máme bohdá pech. To vravím já, tvoj brater Lech. (významně krčí rameny)

Praotec : Oj, dotrepali zme sem z dáli, mnohí iní by to vzdali. Přes Karpaty z Byzancie, Pálavou, pak kolem Dyje. Všadě vůkol samý les, proč len já som hore lez !(bije se do čela)

Vinoš : Aj mňa z roviny oči bolí, (mne si oči) dlho sme šli po Moravském poli. Toto prvý kopec v cestě, jazyk moj už je  na vestě (jazyk na…) Říkám já si Vinoši, čo len Ti to přinoší.

Měch : Ještě že máš bratra Měcha, co za tebou s vínkem spěchá. Vůně vína vine se, Měch ti měchu přinese. Vínečko je z pálavského sklépku, zaženie ti brat moj depku. (dává Vinošovi napít z měchu).

Slivoň : A co já, tvoj brater Slivoň, mosím já tu stáť jak mimoň ? Žízeň mám, že ledva pletu,

jazykom po suchom retu. (Vinoš mu podává měch a utíraje si bradku, praví) :

Vinoš : Tož brat, na tejto kope, sa vínko dobre slope. Toto je tá slibná zemá, dál už chodiť cenu němá. Kde sa s chuťou vínko pije, tam sa ozaj dobre žije.

Slivoň : A já Slivoň bych rád dodál, žes mi brat moj patok podál. To je porád plno spěchu a víno se kazí v měchu. Nepojdeme dále více, než přepálí se vínovice. Milý bratře Chmele, pomož ty mi směle. (ukazuje na Chmela)

Chmel  : Tož pomohel bych velmi rád, však znavený som milý brat. S Pivojem jsme zas a zas, popíjeli cestou kvas. Kde sa ozaj pivo vaří, tam Slovanom sa dobře daří.

Pivoj : Hoj, bratia moji milí, drazí, dali sme len dva, tri mázy. Nemáme sa za čo stydieť, veď to na nás nieje vidieť. Aj Germáni nám dali fúkať, šak trubičky im začli pukať.

Chmel : Anebo tý Vandali, jak sme jim to nandali ! (naznačuje levý hák a box)

Pivoj : A taky ti Vizigóti, co stavěli se cestou proti. Teď u posvátného dubu, z toho suší hubu

Lech : (zadýchaně) Ledva chytám druhý dech, nejradši bych někam sleh. Pod hlavu si složím měch, pozor !!! tady leží Lech. (a zalehává s měchem vína pod hlavou)

Měch : Aj mňa už nohy veľmo bolá, něbuděm tu robiť volá. Tož tu chvíĺu posečkáme, nebojtě,  nič nězmeškáme. Nězme my tu na putáku, šak vrch sa ztráca v mocnom mraku.

 

II. dějství         Praotcovi se chce něco říct  

Praotec : To říkáte si Slované ? Máte to u mě schované. Zas na srdce vám musím klást, že hledáme tu novou vlast. Kde v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled.

Měch : Tož rozhlédni sa z tejto kopy, tu končí sa aj naše stopy. Haksně sa nám děsno krútí po tej našej dlhej pouti. (kroutí se mu významně nohy)

Slivoň : Aj po slivovici sa nám krůtí, čo dopili sme dole v průtí. V bandaskách jej celkom na dně, aj Pivojovi pěna padně. (otáčí butilku hrdlem k zemi … a nic)

Pivoj : U huby sic pěnu mám, (otírá si pusu) však velké múdro poviem vám. Pod horou tou, čo je tady, zrobil by som chmelné sady. A budúci rok fešná sklizeň, zahnala by našu žízeň.

Chmel : Dobře mluvíš brat moj zlatý, na chmelnice napnem dráty. Najdeme tu hojný pramen, nazvěme hož Zlatopramen.(pokud Zlaťák zasponzoruje, vyndá ubrus se Zlatopramenem)

Vinoš : A čo sa mňa tady týká, z Žernosek až do Mělníka, založíme sad jen vinný, boha už sa sbíhaj sliny. Neprišli my sme sem márně, něch nám víno v sudoch stárně.(poťukává na soudek

Lech : (budí se) Hoj, zobudili stě ma zo sna, a taky už ma tlačí krosna (zpod hlavy vyndavá měch vína). Zdálo sa mi v kocovině, že sem hlavu složil v domovině. Tož radšej tady pobudu a domu len tak nepudu. (otvírá měch a přihýbá si)

Praotec : Tož promluvím k vám ostro : „Pohnitě vy kostrou !“  Bratia mi tu kalej, šak mósíme isť ďalej. Tam, kdě je ta bájná zema, kterů zvoře Oráč Přema. Tam kdě bory šumí po skalinách, voda hučí po lučinách. Ještě něco som chtěl dodát, móžetě mi měchu podát.

Měch : (podává praotci měch, praotec se zakloní a mocně pije). Pohleďte ak otěc trůbi, z tej našej posvátnej trůby. Ako by mal celkom chuť, odtrůbit tu našu puť.

Pivoj : No bylo by už na čase, slehnout tady na trase. Jako pivo, o to běží, zralejší je, čím dýl leží. Koukněte se na Lecha, jak zraje … to je potěcha.

Lech : No zralý sem už jako slíva, před vámi se to těžko skrýva.

Slivoň : Tož k špuntu si tu trocha přivoň, som to ja, tvoj bratr Slivoň. (podávámu přivonět z butilky)  Máme tu aj tvojho brata Chmela. Čo len dodať : neriaděná strela !

Chmel : Nemám chlapci s váma stání, roluju to na přistání. (proběhne kolem a zalehne)

Vinoš : A tak znavení jsme tady všeci, zalomíme to tu přeci. (i on pohodlně ulehne)

Praotec : Než jazykom už začniem plést, niečo vám chcem bratia řéct. Keď došli sme až v zemi túto, něspočnůt by bolo lůto. Kroku, synu, podrž hol, na chlebík mi nasyp sol (malý Krok přebírá Praotcovu hůl a hbitě vyndává zpod pláště krajíc chleba se slánkou) . Teď starší brat k vám můdro vraví, nie je náš kmeň tolko žravý, by sa tuná něuživál a život sobě něuživál.

III. dějství         Jaké dáme zemi jméno ???  

Malý Krok : Strécové, sú trocha aut. A to roky som ja skaut. (vyndavá kompas). Jehlice sa točí besně, neurčí mi sever presně. Točí sa jak káča, to sú z teho máča. 

Chmel :  Nermúť sa ty chlapec náš, dost teho že nás menom znáš. Šak je to pravda svetá, že zme tu v stredu světa. Bohdá až mi sepne, tak to se mnou klepne.

Slivoň : (kouká spolu s Krokem na kompas) Až kroutí sa mi oči, jak se ti to točí.

Kvasinka (Slivoňova žena) : Co se týká tvého zraku, vždyť ji máš zas jako z praku ! Kazi s Tetou v plínce spinká, Libuše zas někde blinká. A jejich táta, Krok, je mladý, však s váma s dědky, chodí všady.

Pivoj : Kvasinko, ty Slívy ženo, mlátíš tu len prázdne seno. Teď promluví tu Sybyla, jako bys tu nebyla.

Sybyla : (roztažené ruce)Tož mládenci, sražte patky a poslechněte řeč své matky. Zem oplývá tu mlékem, strdím … na ostatní já vám ……... Po tom vašem pivu, víně … slivovici, medovině … slovanský duch brzo zhyně. Teď poslechněte mojí vizi, co vyřeší tu vaší krizi. 

Měch : Dobře matko hovoříš, musím k tobě trochu blíž. Natahuju dlouhé slechy, víš jak dolejt naše měchy ? (nastavuje uši)

Sybyla : Nechte chlapi toho pití, koukněte jak slunko svítí. Tady by nám rostla řepa, úrodná zem … nejsem slepá. Místo chlastu by bylo líp, zdolat spíše kopu říp.

Praotec : Pravdu máte matko rodu, budeme pít jenom vodu. A na tomto kopci Říp, slibme si, že bude líp.Taků krásnů něžnů zem, nespatřil som, čo tu sem. Zoráme ju pekně rádlem, zas budem mastit chlebík sádlem. A keďže už tady dlíme, zemi krásně vybydlíme.

Lech : Aj to ma celkom zobudilo, (budí se a vstává) že sa tuná robí dílo. Však táto zem mať méno musí, od  Labe až k dálnej Rusi. Ako ju jen máme zvať, praotěcko, reč svů zkrať.

Vinoš : Zemi tej my dajme věnó, po praotcovi ať má menó. Zahoďme tie vinné měchy a zem tuto zvome Čechy. (opatrně odkládá soudek a měch)

Družina praotce Čecha sborem : Múdro otěc vravíš k nám, ukončeme ten náš  flám. Budeme žít, žádné spěchy, v zemi této, jménem Čechy. (všichni sborem)

IV. dějství         Čechy krásné, Čechy jsme

Rákoska : No my ženy zdá se zasé, sme as z teho trocha pasé. Praotcové nám chcú zmúdrať, já Rákoska šak musím hudrať. Nemístné tu vedů reči, že bez chlastu jim život svědčí.

Medovinka : To nám budú doma strašit, sousedky a děti plašit !  Místo cesty do hospody, vypijou nám džbery vody. V čem se potom máme mýt, až krásnými být …  budem chtít.

Sybyla : (ruku přes oči a věští) : I já vidím ty vaše chlapy, jak se válí na kanapi. Očividně se tam nudí a manželky zjevně prudí.

Kvasinka : Necháme si tohle líbit ? Musíme se někde vybít. Došli jsme sem taků dálku, vyhlašme jim dívčí válku. (nad hlavou útočně mává kyjem či jinou zbraní)

Kovář Kmet : (jde náhodně kolem) : Na kopci tu, tolik křiku, co na srdci, to na jazyku. Jmenuji se kovář Kmet, cestu tudy jsem si splet. Vystydla mi kovadlina a přepadla mě náhle slina. Proč chlapi stojíte tu jako sloupy solné, když dole v hospodě je ještě místo volné ?

Praotec Čech : Ále jsme tu trochu ve při. Se ženou se nikdy nepři. Hledali jsme zemi novů, kdě můžem začít žíti znovu. Bez kořalky, bez záchytek, bez pardonů, bez výčitek. Došli jsme sem, na kraj světa a potkáme tu …. jen tak  … Kmeta.

Slivoň : No není Kmet nám seslán z něba ? Povedal nám, čo nám treba.

Chmel : Nedělejme ženám trýzeň, pojďme radši hasit žízeň.(pozvedá pohozené měchy)

Měch : A kdopak z nás je bez viny, z měchu dá lok povinný. (a první si přihýbá z měchu)

Vinoš : (přebírá už prázdný měch od Měcha) poznámka jen nevinná, už jsme zase bez vína.

Pivoj : Tož sú z teho nakřivo, dostal jsem chuť na pivo. Národ Čechů nezapřem, dokud v pivu to všem nenatřem.

Lech : No to je teda výzva, nabýhá mi pivní jizva. (a významně si poklepává na břicho)

Praotec Čech : Kam jsme si to probůh zašli, abysme se zase našli. Skoro rok jsme zcela mimo, šikmá plocha, pak zas přímo. Nad náma jen širé nebe … konečně jsme našli … sebe

Libuše : Jak Sybyla praví, náš národ je zdravý. Jak pozná se Čech pravý ? Že je velmi žravý.

Hospodský Bohdan : Jmenuji se Bohdan a mám své důvody, nahnati vás všechny, do dolní hospody. Tam při tej vašej žízni, moudra lépe vyzní. Živé vody vytrysk pramen, točím já tam Zlatopramen.

Praotec Čech : To je konec našej půti, stejně nás už žízeň krútí. Vyšli stě sem, bratia, sestry, by poznali stě život pestrý. V sandálech alebo bosky, není sú tu žádne trosky. V mundůru alebo v plášti, s málokým to tady praští. V parukách  alebo v pleši, buďtě vždycky dobří Češi!