Pokud prvotní přelétavý pohled po písmenkovém produktu příležitostně příchozího probrouzdávajícího přítele pravopisu překvapí, pak PRÍMA!

Proč?

Protože publikované příběhy popisuje pisatel pojmenováními počínajícími příslušnými písmenky.

Proboha, proč??

Protože původní pračeština, přiživovaná potlačovanou pospolitostí, povýšila.

Prosíme, proč???

Protože pravděpodobně pouze praslovanštinou promluvíme plno překrásných pojednání poskládaných pouze podle prvního písmenka.

Proto! Právě proto!! Přece právě proto!!!

Proto prosím, pečlivě pročítejte příběhy plné point. Pokud příběhy pootevřou pročítajícím posud poněkud přivřené polohy pro přiměřený pokec, pak PARÁDA!

Sdělení autora

Úvaha o psaní povídek mě napadla hned po přečtení knihy Zdeňka Šmída „Proč bychom se netopili“ z roku 1977. Byl jsem úplně fascinovaný z toho, kolika synonymy dokázal Zdeněk Šmíd vyjádřit slovo řekl.  Kupříkladu ... opáčil, prohodil, posteskl si, vybuchl, prohodil, popsal, odvětil, poznamenal ... těchto vyjádření slova ´řekl´ jsem v knize našel více jak 250!

A k tomu ta skvělá přímá řeč!  

V době vydání Šmídovy knihy jsem také vyrazil poprvé na vodu. Vlastní loď jsem tehdy neměl, tak jsme si s kamarády svázali ze soušek vor a vyrazili jsme na dva týdny na Berounku, kde jsem získal k inspiraci k napsání své nejdelší povídky složené za 666 slov na písmenko V „Vodácký vorařský vandr“. Na vody jsem pak jezdil v Čechách i zahraničí na kánoi, na raftu, na kajaku. A také pravidelně zimní vodu poslední víkend v lednu.

Na základě knihy „Proč bychom se netopili“ jsem proto i já chtěl vydat vlastní knihu nevšedních vodáckých zážitků, ale po přečtení knih Zdeňka Šmída mi nepřišel můj češtinářský projev tak dobrý. Proto jsem si na procvičení češtiny začal psát první povídky složené ze slov začínajících stejným písmenkem. A nakonec z toho vznikla v roce 2012 moje první kniha „Povídky podle písmenek pro poříční plavce“ s 23 příběhy psanými podle názvů našich řek od Berounky po Želivku.

A samozřejmě se mi začaly kupit i další povídky.

Vánoční povídky jsem si připravoval ke čtení na každý rok ke Štědrému dni. Povídek je už 28 a každý rok přibude vždy jedna nová. Když bylo díky covidu zakázané setkávání, tak jsem povídky alespoň dával na naší obecní nástěnku a posílal kamarádům poštou nebo e-mailem.

Velikonoční povídky jsem psal vždy k Velikonočnímu pondělí a při pravidelné pomlázce jsem je rozdával. Když byly tradiční velikonoční zvyky v období covidu potlačeny, psal jsem kamarádům a posílal povídky alespoň pro potěšení. Povídek je 21 a každý rok přibude jedna nová.

Tím, že jsem se povídkami dotknul vodáckých aktivit, napadlo mě, že bych mohl zabrousit i do turistických, horských a horolezeckých oblastí. A tak vzniklo dalších 60 povídek.

No a další povídky se vyvinuly tak nějak samostatně na okomentování aktuálních událostí, povídky k přání k významným životním událostem a také třeba povídky z mého okolí.

Při psaní povídek používám Slovník spisovné češtiny, Slovník nespisovné češtiny, Slovník českých synonym a Slovník cizích slov.

Zajímavé na psaní povídek podle písmenek je to, že zásadně dopředu neznám pointu a ani si ji nedokážu připravit. Zkrátka mě napadne povídku na určité téma napsat a pak se jen divím, kam mě slova podle začínajících písmenek dostanou. Každé psaní povídky je pro mě vlastně dobrodružství, k jaké pointě mě omezené množství slov přivede. Ale mám radost, že se pointy neopakují a troufám si říci, že každá povídka má originální děj. Rozhodně se bráním tomu nasekat co nejvíce slov odpovídajících jednomu počátečnímu písmenku. Nejdůležitější je pro mě děj a vyvrcholená pointa.

Tak snad se mi někdy poštěstí napsat o svých vodáckých a horských zážitcích normální knihu.

Karel Macas